rostliny.nikde.cz > ostružiníky

Rubus josefianus H.E.Weber - ostružiník džbánský

Rosaceae Juss. – růžovité

patří do Sekce Corylifolii Lindl., kam řadíme ostružiníky z ekologického hlediska řekněme ruderální, nevybíravé. Roste v lesních okrajích, na světlinách, na mezích, v křovinách, na travnatých stráních a to převážně ve středních, severozápadních a jihozápadních Čechách, vzácně i v Čechách východních. Kromě toho také v severním Bavorsku. Druh byl pojmenován na počest Josefa Holuba, význačného českého botanika, který se mj. zasloužil o výzkum ostružiníků v České republice v poválečném období, kdy problematika taxonomického i geobotanického výzkumu těchto rostlin trpěla četnými omyly a nekritickým přístupem některých starších botaniků. Autorem pojmenování je profesor H.E.Weber, který koncepci systematického členění rodu ostružiník ve střední Evropě zásadně zrevidoval především v sedmdesátých létech minulého století a je pokládán za nejvýznamnějšího bathologa (specialistu na ostružiníky) druhé poloviny dvacátého století. Připomínám to proto, že se ve vědeckém názvu této rostliny symbolicky potkávají dva botaničtí badatelé evropského významu, o kterých se nešlo nezmínit.
(Dalším případem tohoto pojmenování druhu „honoris causa“ v bathologii je např. o. eliptický, tam si pro změnu pánové vyměnili role.)


.

.

Corylifolii jsou ostružiny dosti obtížné na určení. Snad právě proto že jsou hodně přizpůsobivé a krajinu ovlivněnou činností člověka dokáží využít pro své strategie, jejich fenotyp ( tj to jak vypadají na základě využití genetického potenciálu) je dosti rozmanitý a poněkud nestálý. Popsat proto nový druh v této sekci vyžaduje velký pozorovatelský talent, zkušenosti, erudici a snad i štěstí…


.

R. josefianus se vyznačuje prýty tupě hranatými, se žlázkami kratičkými až téměř přisedlými, ostny jsou hustě vyvinuty, bývá jich 17–20 na 5 cm délky prýtu, jsou víceméně zakřivené, stejnotvaré, na bázi 5–6 mm široké, listy jsou znoženě 5četné, koncový lístek trojúhelníkovitě široce vejčitý až okrouhlý, ne širší než dlouhý, na bázi mělce srdčitý, v horní polovině laločnatý, zoubkování listového okraje je hrubě periodické, dolní lístky jsou přisedlé. Ostny vřetene květenství jsou nazpět skloněné, jen zčásti slabě zahnuté, květenství je latnaté, široce válcovité, korunní lístky jsou bílé nebo narůžovělé, tyčinky poněkud převyšují lysé nebo řídce chlupaté semeníky, čnělky mají zelenou barvu.

Fotografie byly pořízeny u Ledče nad Sázavou

předchozí:

následující: