rostliny.nikde.cz > ostružiníky

Rubus mollis J.Presl et C.Presl - ostružiník měkký

Rosaceae Juss. – růžovité

patří mezi našimi druhy Sekce Corylifolii Lindl. k nejčastějším. Roste v lemech komunikací, na mezích a na rumištích, v lesních okrajích, v akátinách, křovinách, na železničních náspech, v prostorách nádraží ap. V Čechách je dle literatury častější nežli na Moravě, v okolí Brna je ovšem naprosto běžný. Známý je také z Rakouska, Slovenska, jihozápadního Polska, z jižního Německa. Řadíme jej do Serie Subcanescentes H.E.Weber, kam patří taxony příbuzné sexuálnímu druhu R. canescens DC. pokládanému za „prarodiče“ řady recentních středoevropských ostružin. Profesor Weber o tom píše: Als Vertreter der wenigen diploiden „Primararten“ in der europaeischen Brombeerflora bildet … ( rozuměj R. canescens) zahlreiche Bastarde, darunter auch mit Rubus caesius. …unter anderem der durch Apomixis stabilisierte Rubus fasciculatus und andere Arten, die in der Serie Subcanescentes innerhalb der Sektion Corylifolii zusammengefas­st sind.


.

Ostružiník měkký, na kterém toho tedy moc měkkého není, má nízkoobloukovité, poměrně tenké prýty s jemnými stopkatými žlázkami a šídlovitými, 2–2,5 mm dlouhými ostny, kterých bývá až 20 na 5 cm délky prýtu. Mohou být v určité míře i přítomny drobnější osténky, je mírná heterakantnost – různoostnost. Pětičetné listy jsou na rubu šedozeleně až bílošedě sametově plstnaté, zoubkování listového okraje je hrubě periodicky pilovité, koncový lístek je na bázi zaokrouhlený nebo srdčitý, široce vejčitý, obvejčitý, až kosočtverečný. Květenství je chudokvěté, chocholičnaté, také listy v květenství bývají pětičetné, korunní lístky mají bílou barvu, sušením mírně žloutnou. Fotka zachycuje typický květ ostružiny sekce Corylifolii mající jakoby „zmuchlané“ okraje. Možno také připomenout, že ostružiníky této sekce patří k nejčasněji kvetoucím.


.

Fotografie a sken: Brněnská přehrada a pahorek Převych u Čebína

předchozí:

následující: