Asclepias syriaca L. - klejicha hedvábná
Asclepiadaceae R. Br. – klejichovité
etymologie českého rodového jména této nepochybně ozdobné, u nás nepůvodní, vysazované, zplaňující až téměř zdomácnělé rostliny je kryptomorfní. To jméno je jistě velice výstřední. Co je to, proboha, klejicha? Tak například v běžně distribuované databázi firmy LEDA, která nabízí v digitální formě Český etymologický slovník, tento výraz nenajdeme. Výraz „klejicha“ jako takový nenajdeme ani v Etymologickém slovníku jazyka českého profesora V. Machka (1971/1997). Machkův slovník ovšem obsahuje heslo „klej“, jehož význam obnáší cosi lepkavého, klihovitého, prostě přilnavou hmotu a v rámci hesla klej lze dohledat i samotný výraz „klejicha“. Klejicha hedvábitá vylučuje za jistých okolností velmi lepkavou tekutinu.
.
.
.
Uvádí se , že tato rostlina může vyvolat zvracení, průjmy a kožní podráždění. Především v oddenku obsažený glykosid asclepiadin bývá spojován s účinky podobnými účinkům digitalisových glykosidů (tj na činnost myokardu působícím), beta-sitosterol má údajně určité účinky protinádorové a vcelku je tato rostlina pocházející ze Severní Ameriky pradávnou léčivkou. Též byly pokusy s jejím průmyslovým využitím (olejnina, zdroj vláken). Vysazována i jako nektarodárná rostlina, pro složitou stavbu květů je prý ale často včelám nebezpečná. Jde o rostlinu, která se u nás množí především vegetativním způsobem. U nás je dle literatury (Pyšek, Sádlo, Mandák, Preslia 74, 2002) tento neofyt jako zplanělý doložen poprvé z roku 1901, roste na stanovištích silně ovlivněných činností člověka. Zplaněla a zdomácněla hlavně v Polabí a mezi Břeclaví a Brnem, v okolí Přerova, na Znojemsku či na Ostravsku. Vyhledává železniční náspy, rumiště, okraje polí.
.
Tyto vytrvalé byliny při poranění (podobně jako pryšce) roní bílou,
mléčnou tekutinu. Nevětvená lodyha dorůstá 100–200 cm, krátce
řapíkaté vstřícné listy s vejčitou, celokrajnou čepelí na vrcholu
tupě špičatou, jsou 18–28 cm dlouhé, na rubu hustě vlnatě chlupaté.
Květenství jsou úžlabní lichookolíky 6–12 cm dlouhé, s 30–35
stopkatými květy, které jsou vonné, pětičetné, špinavě fialově
červené, u nás v plném rozvoji v červnu a v červenci, typická je
dužnatá růžová pakorunka s kornoutovitě stočenými cípy a podlouhle
vejcovité měchýřky, osténkaté, plstnaté, otvírající se břišním
švem. Jsou 8–11 cm dlouhé a 2–3 cm široké.
Fotografie byly pořízeny v Brně
předchozí: Scorzonera hispanica L. - hadí mord španělský, "černý kořen"
následující: Hieracium umbellatum L. - jestřábník okoličnatý