Epipactis helleborine (L.)Crantz - kruštík širolistý
Orchidaceae Juss. – vstavačovité
patří mezi dosud běžné zástupce našich vstavačovitých. Rod kruštík „nabízí“ v Česku jednak často se vyskytující druhy (k. širolistý a k. bahenní), jednak teprve nedávno popsané mikrodruhy vzešlé z autogamie (samosprašnosti), jejichž rozšíření je málo známo. K. širolistý ovšem nebývá řazen ani mezi ohrožené druhy, tudíž bychom mohli upadnout v pokušení, že je to velmi běžná terestrická orchidej, málem plevel. V srpnu či někde už od druhé poloviny července je tato převážně lesní bylina celkem pravidelným zjevem, osidluje i stinné okraje lesních silnic. Její ekologická amplituda je široká, a prý jen asi 25% kořenů na oddenku je prostoupeno endofytickou houbou. Byla nalezena i na haldách hlušiny uhelných dolů. Jde o cizosprašný druh opylovaný některými druhy vos. Zatímco nominátní poddruh je hojný, o dalších subspeciích to neplatí, a např. k. širolistý oddálený bývá klasifikován jako taxon kriticky ohrožený. Kruštík širolistý v širším slova smyslu má obrovský areál rozšíření, roste na většině území Evropy a zasahuje i do severní Afriky a údajně i do Číny a Japonska.
.
.
Lodyhy dorůstají výšky 20–110 cm, dole jsou lysé, nahoře mírně chlupaté, zeleně zbarvené, ale bazální části lodyh mohou být načervenalé. Vytváří se obvykle 4–12 široce vejčitých až okrouhlých lodyžních listů, směrem k vrcholu lodyhy se zmenšujících a zužujících. Rovnovážně odstálé až nící květy jsou široce otevřené, nazelenalé, věšinou mají ale červenofialový nádech, hypochil je uvnitř olivový až nachově hnědý. Pysk je kratší než ostatní P, s epichilem nepohyblivý, srdčitým nebo vejčitým, na bázi bez hrbolků nebo se 2 zřetelnými, vysokými hrboly.
.
Fotografie byly pořízeny v Moravském podhůří Vysočiny
předchozí: Chenopodium hybridum L. - merlík zvrhlý
následující: Epipactis albensis Nováková et Rydlo - kruštík polabský