Inula conyzae (Griesselich) Meikle (Syn. Inula conyza DC., I.squarrosa L.) - oman hnidák
Asteraceae Martinov – hvězdnicovité
jak už napovídá jeho české epiteton, je tento oman ze zástupců rodu u nás původních jaksi „nejvulgárnější“, takový trochu pária. Snad k tomu přispívá i jeho „odrbaný“ vzhled, zdánlivě (?) netvoří jazykovité květy. Dosti hojně roste v teplejších regionech České republiky a to hlavně v teplomilných doubravách, ale také v lesních lemech, na pasekách, na lesostepích či v křovinách. Občas si zaběhne i na dvorek, jak ukazují moje fotky ze Zastávky u Brna. Proč má přízvisko hnidák, si nejsem jist. Že by se v minulosti používal výluh z této rostliny na odvšivování? Podobně jako u vratiče obecného? Asi. Celosvětově je přirozeně rozšířen od severního Portugalska a Británie po východní Rumunsko a Bulharsko, izolované arely má na Krymu a na Kavkaze, také třeba na severní Sicílii.
.
Jde o dvouleté až víceleté byliny, asi 70 cm vysoké, chlupaté, s přímou, od 1/2 nebo v horní 1/3 bohatě větvenou lodyhou. Řídká růžice přízemních listů bývá za květu částečně či zcela zaschlá, lodyžní listy jsou přisedlé, podlouhlé či úzce vejčité, na okrajích celokrajné či mělce vroubkované, dolní a střední na bázi klínovité,v paždí často se sterilními větvemi. Úbory jsou nahnědlé až hnědofialové, vnější zákrovní listeny na vrcholu nazpět zahnuté. Květy zdéli zákrovu, okrajové s asymetrickým trojzubým vrcholem (redukovaná ligula), ostatní trubkovité, s korunou pravidelnou, pěticípou.
.
Fotografie byly pořízeny na střední Moravě (ut vide supram)
předchozí: Cephalanthera rubra (L.) L.C.Rich. - okrotice červená
následující: Inula salicina L. - oman vrbolistý