Galium mollugo L. - svízel povázka
Rubiaceae Juss. – mořenovité
Svízely jsou pozoruhodné rostliny. Sice takzvaně neatraktivní – mají
vesměs drobné bílé květy a některé druhy jsou plevely tělem
i duší – ale zase na druhé straně jejich zajímavá evoluční minulost
a obrovská ekologická amplituda z nich činí rostliny docela úctyhodné.
Povázka není výjimkou. Je snad běžným druhem, ale býval zaměňován
s taxony okruhu G. album, proto je dnes odborná literatura
opatrnější při uvádění údajů o jeho skutečném rozšíření.
Kupodivu je tento svízel častější v jižní polovině našeho státu.
Vyhledává louky, břehy rybníků, okraje pastvin, příkopy, „nemá rád“
suchá stanoviště.
V Evropě chybí snad na Britských ostrovech s výjimkou jejich
jihovýchodních regionů, ani ze Skandinávie udáván není. Na jih zasahuje
asi jen do Mediteránu, na východ po Ukrajinu a Rumunsko.
.
.
.
Jde o vytrvalé byliny s větvenými, křehkými, lámavými, lysými, čtyřhrannými lodyhami, které mohou být půl metru až metr vysoké. Jsou poléhavé až vystoupavé, listy a palisty vytváří 5–8 četné přesleny, jsou široce obkopinaté až úzce obvejčité, 15–20 mm dlouhé a 5–7 mm široké, hrotité, na okrajích poněkud drsné osténkatými chloupky k vrcholu listu namířenými, čepele listové jsou na lících lesklé a na rubech matné a ojíněné. Květenství je rozkladité, v obrysu široce vejčité, vrcholíků řídkých, chudokvětých, dolní větvičky květenství jsou rozestálé až šikmo dolů odstávající, bílé koruna měří v průměru 2–3 mm, je kolovitá, téměř až k bázi členěná v ploché, hrotité cípy. Merikarpia polokulovitá, 1,2–1,4 mm dlouhá, hnědočerná až černá, s nevýraznou skulpturou perikarpu.
.
.
Fotografie pořízeny nad Sychotínem u Kunštátu
předchozí: Potentilla argentea L. (Syn. P. impolita Wahlenb. etc.)- mochna stříbrná
následující: Galium odoratum (L.) Scop. (Syn. Asperula odorata L.) svízel vonný (mařinka vonná)