Crepis biennis L. - škarda dvouletá
Asteraceae Martinov – složnokvěté
ne, opravdu, škardu sibiřskou či panonskou zatím nabídnout nemohu, dosud jsem je neviděl. A na druhé straně, co je to vlastně všednost, obyčejnost, vágnost? Kdyby rostliny soutěžily, která z nich je nejobyčejnější a snad i nejnudnější, kdo by asi vyhrál? Tak jsem se pustil do filosofování. Kritéria takového posuzování lze pochopitelně nastavit různě, ale kopřiva dvoudomá, bršlice kozí noha či šťovík kadeřavý asi nikoho v přílišné nadšení neuvedou a v rámci Evropy se budou o trůn „nejotravnější“ rostliny udatně bít, aniž přesněji odhadneme vítěze, triumfátora obyčejnosti. Škarda dvouletá by do takového klání šla jistě rovněž s velkými a oprávněnými ambicemi. Ale její proměnlivost se do „kanonického“ popisu vměstnává poněkud nesnadno. Je to rostlina ruderálních stanovišť, luk, trávníků, pastvin, příkopů, u nás velmi hojná, celkově pak rozšířená v Evropě od stgředního Španělska po jižní Finsko, severněji pouze zavlečená, na východ zasahuje její rozšíření po střední část evropského Ruska. U nás je diagnostickým druhem svazu Arrhenatherion.
.
.
Statné, dvouleté byliny, až 115 cm vysoké, živě zelené. Lodyha je výrazně rýhovaná, na bázi často červenofialově naběhlá. Listy jsou obvykle nepravidelně peřenoklané až peřenosečné, s protaženým koncovým úkrojkem, na líci převážně lysé a na rubu zvláště na žilkách řídce až roztroušeně odstále chlupaté krátkými, tuhými chlupy. Horní listy jsou uťatou nebo zúženou, široce hrálovitou bází přisedlé, zákrovy válcovité, až válcovitě zvonkovité, asi 9–12 mm dlouhé. Zákrovní listeny jsou výrazně rozlišeny, vnější až o 1/3 kratší nežli vnitřníi, vně, zvláště na okrajích pavučinatě chlupaté. Vnitřní strana vnitřních zákrovních listenů je přitiskle chlupatá, úbory v plném rozkvětu dosahují 25–35 mm v průměru, čnělky jsou žluté.
.
Fotografie byly pořízeny na Brněnsku
předchozí: Polygonatum multiflorum (L.) All. - kokořík mnohokvětý
následující: Erigeron acris L. (Erigeron praecox (Čelak.)Borb.)- turan ostrý, t. časný