rostliny.nikde.cz > rostliny stř. Evropy

Lactuca viminea (L.) J.Presl et C.Presl locika prutnatá

Asteraceae Martinov hvězdnicovité (Syn. Compositae Adans. složnokvěté)

Našim floristům je zajisté nejvíce známa locika kompasová, jedna z nejběžnějších složnokvětých rostlin pokročilejšího léta střední Evropy. Všichni také alespoň občas chroupeme šťavnaté listy salátu (Lactuca sativa L. – známo je údajně 130 kultivarů!). Nicméně v naší přírodě se můžeme setkat i s dalšími zástupci rodu, do kterého učenci dnes řadí asi 70 druhů, a který je snad nejtypičtější pro Středomoří, ačkoliv jeho přirozený areál zahrnuje i Severní Ameriku, tropickou Afriku či některé regiony Indonésie. Samotná locika prutnatá u nás není zrovna běžná, snad je též přehlížená, územím České republiky probíhá severní hranice celkového areálu druhu, který vyhledává skalnaté a travnaté svahy s nezapojenou vegetací, dává přednost slunným stanovištím, často s jižní exposicí a bázickým podkladům (vápenec, amfibolity). Je to zajímavá kytka, která mne uvádí v nadšení pro svůj „obyčejný“, venkovský profil, tak nějak číhá za dvorečky a docela malinko vrčí… Konec konců, tvrdím, že jde o krasavici, ale v tomto směru zásadně používám baryton. A lociky, marná sláva, baží po vyvřísknutí! Tak nevím… Ale to makro se docela povedlo, františkáni! Co říkáte? Áno, áno, dnes tedy „umělecky“…


.

Obvykle jde o dvouleté, lysé byliny, květonosné lodyhy vyrůstají
po jedné či po několika z přízemní listové růžice, jsou 30–60 cm douhé, slonovinově zbarvené, v horních částech prutnatě větvené. Tuhé, tmavozelené až sivozelené listy jsou až 20 cm dlouhé, kracovitě peřenosečné až peřenodílné, 1–2 cm dlouhá ouška listů jsou přitisklá k lodyze. Téměř přisedlé úbory uspořádány v prodlouženém, klasovitém květenství, zákrovní listeny jsou zelené, bíle lemované, střechovitě se kryjící, ligula je asi 15 mm dlouhá, světle žlutá, na vnější straně načervenalá.


.

Fotky byly pořízeny u Tišnova (Trmačov, u trati, na skalnatém svahu Květnice)

předchozí:

následující: