Phyllostachys edulis (Carrière) J. Houz. Syn. Phyllostachys pubescens Mazel ex J. Houz. Bambusa edulis Carrière bambus japonsky mósóčiku もうそうちく (孟宗竹)
Poaceae Barnhart – lipnicovité podčeleď Bambusoideae Luerss.
Pokusil jsem se již zde představit jeden bambus, a to sasu, konkrétně „medvědí sasu“. Do tohoto rodu patří nízké bambusy připomínající širokými listy poněkud kukuřici, ovšem pravé bambusové háje jistě nejsou sasy schopny vytvářet, této výsady se dostalo především bambusu „mósó“ tedy mohutnému druhu rodu Phyllostachys. V Japonsku lze porosty těchto obřích „trav“ vidět často, zvláště v okrajích sídel, na venkově a pochopitelně i v parcích nebo v okolí chrámů a svatyní. Z mohutných zdřevnatělých stonků se vyrábí celá řada užitkových i uměleckých předmětů, mladé bambusové výhonky mají své místo v kuchyni celé oblasti východní Asie.
.
.
.
Mósó jsou vytrvalé rostliny s početnými zdřevnatělými stébly vysokými i přes 20 metrů a s průměrem i okolo 20 cm, internodia dlouhá 40 cm i delší, dolní jsou zkrácená a bazálně ztlustlá, zpočátku jakoby bělavě „popudrovaná“, hustě pýřitá. Listy se vytváří po 2–4 na koncových větvičkách, ouška jsou nenápadná, někdy sotva patrná, čepele listové mají rozměry 4–11 × 0,5–1,2 cm, liguly nápadněji prominují, stéblové pochvy jsou žlutavě nebo načervenale hnědé, s tmavě hnědými skvrnkami a hustě hnědě pýřité, čepele listové jsou rovněž pýřité a to podél středního žebra, sekundární žilky se vytváří ve 3–6 párech, terciární zhruba v devíti. Kvetoucí větvičky klasovitě uspořádány, asi 5–6 cm dlouhé, květenství se dále člení v pseudoklásky, prašníky jsou asi 1,2 cm a tyčinky 4 cm dlouhé. Vytváří se 3 blizny. Nové výhonky raší od konce března a v dubnu. V Japonsku se jim říká take no ko 竹の子.
.
.
Známy jsou různé kultivary, proměnlivost jednotlivých morfotypů byla
v minulosti hodnocena v úrovni pouhých forem, ale dokonce i samostatných
druhů. Vnitrodruhové taxonomické členění zřejmě není dosud uspokojivě
vyřešeno.
Rod Phyllostachys patří k nejnápadnějším ve skupině bambusů.
Jde o rostliny
s mimořádným ekonomickým a kulturním významem, historie jejich využití
je velmi stará. V Číně, kde roste několik desítek endemických druhů
tohoto rodu, se používají asi pět tisíc let k výrobě nábytku, při
stavbách obydlí, k účelům dekorativním, mladé výhonky pak na přípravu
nejrůznějších jídel. V Japonsku je situace obdobná, ale bambusy rodu
Phyllostachys se dostaly do země snad až okolo roku 1000 n. l.
.
.
Fotografie byly pořízeny v Kurashiki v prefektuře Okayama, v Tokiu a na Shikoku na posvátné hoře Konpirasan