Pinus thunbergii Parl. - borovice japonsky kuromacu くろまつ 黒松
Pinaceae Lindl. – borovicovité
patří s japonským cedrem a sakurou k dendrologickým symbolům japonské kultury. Zatímco sugi čili kryptomérie (viz článek na tomto webu) je poměrně dobře taxonomicky vymezitelná, se sakurami je to horší, ačkoliv jsou asi nejpopulárnější japonskou rostlinou (no dobrá, dřevinou) vůbec. Kuromacu (doslova černá borovice – nezaměňovat s jihoevropskou a maloasijskou Pinus nigra, ačkoliv dosavadní molekulárně genetické analýzy naznačují, že příbuzensky tyto druhy nejsou tolik vzdáleny jako zeměpisně) stojí co do „botanické“ definovatelnosti asi někde uprostřed. Je to nejnápadnější dřevina v Japonsku. Japonci borovice milují. A kuromacu vysazují i bonsai-ují velice často. Oproti sakuře má výhodu všech konifer. Všimnete si jí ve kteroukoliv roční dobu. Jaké je její původní rozšíření? Prý jen Japonsko a Korejský poloostrov, v Číně je pouze kultivována. V Japonsku osidluje hlavně skalnatá mořská pobřeží tří hlavních ostrovů (Hokkaidó zmiňováno není). Jinak o ni lze zakopnout u každého chrámu, chrámku, svatyně, domku, domečku, hotelu, o parcích nemluvě. V těchto případech jde samozřejmě také o nejrůznější kultivary. Zvláště nápadné jsou třeba bjóbumacu či hakomacu v mystickém parku Ritsurinkouen v Takamacu na Šikoku.
.
Ritsurinkouen byoubumatsu
.
Jde o dřevinu dorůstající výšky až 30 – (40) metrů, s korunou široce kuželovitou až deštníkovitou, kmen může po obvodu dosáhnout až dvou metrů, borka je matně šedá, s věkem šedočerná, hrubá, šupinatě se odlučující, „trhliny rozpraskání“ vytvářejí zhruba hexagonální segmenty, letorosty bledě hnědožluté, lysé, zimní pupeny stříbřitě bělavé, cylindrické či cylindricky elipsoidní, jehlice jsou uspořádány po dvou ve svazečcích, tmavozelené, lesklé, 6–12 cm dlouhé a 0,5–2,0 mm široké, tuhé, se stomatálními liniemi přítomnými po celém povrchu. Šišky jsou solitární nebo po dvou až třech shloučené, krátce stopkaté, hnědé, kuželovitě vejčité nebo vejčité, opadavé, rozměrů 4–6×3–4 cm.
.
Fotografie byly pořízeny v Tokiu (areál 皇居), u macujamského hradu a
v Ritsurinu
(栗林公園)
předchozí: Lactuca indica L. - locika východní japonsky akinonogeši あきののげし 秋の野芥子
následující: Malus halliana Koehne - jabloň Hallova japonsky hanakaidó はなかいどう 花海棠